Mám tu všechno napsané, abych na nic nezapomněl.

Znamení doby

(Lk 12,54-59)

Jak to, že nedovedete posoudit tuto dobu?

„Znamení doby“ je výraz, o kterém se na Druhém vatikánském koncilu obšírně diskutovalo. V ustanoveních o církvi, o liturgii, o světu a jiných vždy prorazilo přesvědčení, že spása, ke které nás Bůh vede, je dynamická, dějinná. Je to život, který se vyvíjí a roste. Proto klade v každém okamžiku specifické požadavky. To, co bylo aktuální včera, možná už dnes není důležité a naopak.

V historii církve se opakuje to, co pozorujeme v dějinách biblických. Farizeové četli proroky, ale nepochopili, že už přišlo to, co oni předpověděli – neznali důležitost vlastní doby. I církev studuje svou minulost, váží si své tradice. Ale musíme mít vztah i k současné době a znát její problémy.

I dnes mluví k lidem Bůh, i dnes je vede k dobru a ke spáse. Uprostřed hluku světa není snadné slyšet jeho hlas. Ale taková byla situace vždycky, a proto se vyžadovalo zvláštní úsilí, abychom poznali Boží vůli.

Doba koncilu

Požadavky doby vystihnou básnící, velcí myslitelé, světci. Ale Duch Boží, který vede dějiny spásy, se zjevuje především církvi samé. Proto ona sama se snažila o to, aby si na Druhém vatikánském koncilu ujasnila, které jsou problémy dnešního světa. Vyjádřila svůj postoj v konstitucích a ustanoveních. Přeje si tedy, aby ji znali, četli, rozjímali kněží i věřící laikové.

Dvacet let po ukončení koncilu svolal sv. Otec do Říma biskupskou synodu, aby se zamyslela nad tím, jak duch koncilu pronikl do svědomí dnešní církve, co se uskutečnilo a co ještě má dozrávat. Úsudek biskupů světa byl optimistický. Konstatovali velký pokrok v reformě liturgické, v ekumenismu, v kolegiálním pojetí církve. Ale současně vyslovili povzbuzení, aby se touto cestou pokračovalo.

Není přehnaný výraz „spiritualita Druhého vatikánského koncilu“. Je tu totiž program duchovního růstu, který dnes máme sledovat.

Doba církve

Koncil jednal o mnoha otázkách. Ale ukázalo se, že nejvíc ležel Otcům na srdci problém církve. Dnešní doma vyžaduje hlubší pochopení jednoty mezi lidmi, kterou nabízí Kristus a která se uskutečňuje v církvi. Svět se dnes totiž mísí. Prolínají se národy, rasy, řeči, náboženství. Státy nejsou už jednotlivé ani kulturně ani nábožensky. To vše musí mít ohlas v křesťanském prostředí. Koncil zdůraznil několik základních myšlenek.

Na prvním místě je potřeba si uvědomit, že nemůžeme tajemství mystického Kristova těla ztotožnit mechanicky s vnějšími strukturami. Církev je odlesk Nejsvětější Trojice, jednoty tří božských osob. Proto koncil mluví raději o „Božím lidu“ než o „těle Kristově“. Obraz jednoho těla s mnoha údy pěkně vyjadřuje jednotu. Ale musí se doplnit pojem „Boží lid“, aby se zdůraznilo, že tu jde o jednotu svobodných osob.

Každá z nich má své poslání, svůj vývoj, své potíže a nedostatky. A přece Duch svatý dovede sjednotit tuto mnohost a neumenšit jejich osobní svobodu. Toto je problém dnešní doby a církev nabízí svou pomoc k jeho řešení.

(Tomáš Špidlík: Liturgické meditace II, pátek 29. týdne během roku)

Sdílet

Komentáře

jenikjejenjeden Konečně někdo kdo dává na blog výpisky z kvalitní literatury! (Poslední dobou už jsem některé autory blogů na signálech začal považovat za vyšinuté.)

Tomáš PS: Uživatel Alf (https://www.signaly.cz/alf/) mě požádal, abych sem přidal odkaz na článek o Mezinárodním sympoziu o interpretaci Druhého vatikánského koncilu, který se má konat 3. - 6. října 2012 v Římě. Tak zde je: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15316

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz