(Lk 4,24-30)
... V Nazaretu se projevilo to, co v malé nebo větší míře pozorujeme v malém uzavřeném prostředí. Lidé se znají, jistým způsobem se respektují, pomáhají si. Ale nesnášejí, aby někdo v něčem nad druhé vynikal. City závisti se probudí a snadno nabudou až nepříčetných rozměrů. Východní autoři nazývají závist patologickým smutkem.
Je to zvláštní pocit. Jsme-li smutní, vyjadřujeme tím přesvědčení, že by něco nemělo být, že bychom hlasovali pro to, aby to nebylo. Je to jakýsi druh nenávisti.
Křesťan má nenávidět zlo a hřích, být smutný, když se ho dopustí. Je-li smutný proto, že někdo nad něho vyniká, je to opak lásky. Nazaretské by byla dovedla taková nenávist až k vraždě. I nás se zmocňuje často nelibost nad úspěchem bližního. Je proto důležité, abychom se jí nepoddávali.
(Tomáš Špidlík: Liturgické meditace I, pondělí 3. týdne doby postní)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.