(Mt 7,7-12)
Jedna z námitek proti modlitbě bývá: "Je-li Pán Bůh vševědoucí, sám ví, co potřebujeme. Proč bychom ho měli prosit? Proč se domáhat, když víme, že on sám na nás myslí a chce nám dobro?"
Už sv. Augustin se touto námitkou zabýval. Jeho odpověď je jednoduchá. Prosebná modlitba má pro něho význam především pedagogický. I rodiče děti učí, aby uměly poprosit o to, co jim chtějí dát. Tím si uvědomí svou závislost, lépe si ujasní, co vlastně potřebují. Voláme-li k Bohu: "Slyš, Pane!", nepředstavujeme si, že by byl Bůh především hluchý, ale my sami, jak říká sv. Augustin, slyšíme lépe sami sebe, uvědomujeme si své potřeby a svou situaci.
Tyto důvody jsou ovšem správné, ale nejsou ještě úplné. Cíl modlitby není jenom něco dostat nebo nedostat. Jde však především o to, abychom navázali osobní styk s Bohem. Okolnost, že něco potřebujeme, dává k tomu velmi vhodnou příležitost. Stává se školou modlitby, začátkem opravdového dialogu s Bohem.
(Tomáš Špidlík: Liturgické meditace I, čtvrtek 1. týdne doby postní)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.