Jsi smuten. Proč? Nikdo si nevšiml tvé práce, tvého úspěchy, námahy, úsilí? Chceš něco říci, ale neposlouchají tě? Nemají tě rádi: Pros Boha o odpuštění za svůj smutek a věnuj pozornost těm druhým. Ptej se jich, vyslechni je, zajímej se o jejich práci, obdivuj jejich vlastnosti, uznej jejich zásluhy... a ti druzí, aniž by věděli, osvobodí tě od tvé trýzně a nabídnou ti radost.
Michel Quoist, Mezi člověkem a Bohem
Jako jo, je to dobrý, když to člověk vezme jako konstruktivní návod. Jako radu, jak si dát studenou sprchu, aby se rychle probral ze sebelítosti a dělal něco užitečnějšího než se litoval. A když se to obrátí k těm druhým, je to moc dobře. Vím, že se říká, že smutek neni od Boha. Na druhou stranu jsou lidi, který by si tohle číst snad ani neměli. U kterých to akorát prohloubí pocit viny, že k tomu všemu, co je spravedlivě trápí jsou ještě smutní a za to si můžou sami mají prosit o odpuštění, no to není pro slabé povahy ;-)
... No asi je to možná spíš pro chlapy.
To je teda závěr...
Tojo:) Mě třeba vůbec nenapadlo, že by to někdo číst neměl:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.