Trháš-li květiny, pak proto, abys z nich udělal kytici. Uděláš-li kytici, pak proto, abys ji nabídl své milované. Neboť květina neroste proto, aby v tvých rukou zvadla, ale aby způsobila radost a přinesla plod. Jestliže v okamžiku, kdy ji chceš utrhnout, nemáš odvahu ji nabídnout, pokračuj raději ve své cestě.
Tak je tomu i v životě. Nejsi-li schopen jít kolem nějaké věci nebo kolem člověka, aniž bys je vzal jen pro sebe, pak pokračuj na své cestě. K lásce je potřebí být schopen sebezapření.
Přezkoušej včas pravost a čistotu svého milování. Nedávej si prostě otázku: Miluji? Řekni si: Vzdávám se? Zapomínám na sebe? Dávám se?
~
Chceš-li opravdově milovat, musíš se postupně naučit zaměnit přání „přijímat“ (sobecké) za vůli „dávat“.
~
Přestáváš-li se dávat, přestáváš milovat.
Přestáváš-li milovat, přestáváš růst.
Přestáváš-li růst, přestáváš se zdokonalovat,
přestáváš se rozvíjet v Bohu,
neboť milovat znamená jít Boží cestou a setkat se s Bohem.
(Michel Quoist, Mezi člověkem a Bohem)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.