Člověče, nevěř světu,
neb se stále mění,
nevěř mu víc než květu,
v němž stálosti není.
Květ, jenž nyní krásný jest,
zvadne a zahyne
a všeliká světa čest
v krátkém čase mine.
Nevěř své spanilosti,
nevěř příliš kráse,
ani nevěř zdatnosti,
již máš v tomto čase;
ta spanilost, ta krása,
pověst tvé zdatnosti,
jsou jako květ a řasa,
míjejí v rychlosti.
Nespoléhej se na to,
že ti štěstí kvete,
bohatství, stříbro, zlato,
snadno tě zaplete;
i kdyby lidé mnozí
velmi tě chválili,
i to se změní brzy,
mnozí to zkusili.
Vše má smrt ve své moci,
co na světě žije,
nelze před ní utéci,
všechno zachvacuje;
nic proti ní neplatí
vojenské nástroje,
musí se jí poddati
všecky lidské zbroje.
Neobměkčí ji slzy,
úplatek, výřečnost,
přijde pro tebe brzy
a půjdeš na věčnost.
To vše, člověče, zpytuj
a na paměti měj,
sám nad sebou se slituj,
Boha se nespouštěj.
(hymnus z breviáře)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.