Mám tu všechno napsané, abych na nic nezapomněl.

Důvěra

17. 7. 2012 22:27

(Mt 11,20-24)

Nestačí-li samo Boží vyvolení k tomu, aby měl člověk jistotu spásy, oč se tedy může ještě opřít? Je to otázka, kterou si kladla i na sklonku života sv. Terezie Veliká. Ani po mnoha letech v klášteře, po postech a modlitbách se nevylučuje možnost těžkého hříchu, i Adam v ráji i Satan v nebi odpadli. „Jak nebezpečný to vedeme život!” povzdechla si ve svém vlastním Životopise. A přece se o její spásu nebojíme.

Od Boha se neodloučí ani tak ten, kdo je slabý, ale spíš ten, kdo v něj nemá dostatečnou důvěru. Tím, že si nás Bůh vyvolil, projevil k nám důvěru. Tu žádá i od nás. Ty dvě důvěry spojeny v jedno nezklamou. Pěkně to vyjadřuje modlitba sv. Klaudia de la Colombiére k Srdci Ježíšovu:

„Lidé mě mohou zbavit všech statků i cti,
nemoci mě mohou připravit o sílu,
hříchem mohu dokonce ztratit tvou milost,
ale nikdy neztratím důvěru v tebe.

Jsou ti, kteří hledají štěstí
v bohatství, ve svém nadání.
Jiní spoléhají na nevinnost svého života,
na množství svých dobrých skutků,
na horlivost svých modliteb.

Má jediná důvěra je právě v tom,
že mám důvěru, tu důvěru,
která nikdy nikoho neoklamala.“

 

(Tomáš Špidlík, Liturgické meditace II, úterý 15. týdne během roku)

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz